Jednotné insolvenční řízení bylo jádrem reformy insolvenčního řádu, který platí od roku 1991. Tento zákon nahradil předchozí konkurzní řád a řád o vyrovnání. Vzorem byl americký Chapter 11 Bankruptcy codes. Jedním z hlavních cílů bylo vytvořit zákonný systém, který by byl schopen reorganizovat podniky v nesnázích a tím chránit hodnoty a pracovní místa. Německé insolvenční právo dává k dispozici v zásadě dva způsoby reorganizace, reorganizaci dle insolvenčního plánu a přenesenou reorganizaci (asset deals). Především přenesená reorganizace se těší v praxi kvůli relativně rychlému průběhu a eliminování rizik a zátěží z minulosti velké oblibě. Dvacet let platnosti této právní normy prověřilo aplikaci insolvenční řádu v praxi. Insolvenční řád poskytl mnoho podnikům druhou šanci. Přesto je potřeba k němu přistupovat kriticky a uvědomovat si hranice a problémy, na které naráží v praxi. Za dvě desetiletí nasbírané zkušenosti s reorganizací podniků v Německu by mohly být inspirativní jak pro řešení krizových situací v českých podnicích, tak i pro české insolvenční právo.

Unitary insolvency proceeding was the core of insolvency code reformation, that has been in effect since 1991. This law replaced former bankruptcy code and compensation code. The pattern was set by American Chapter 11 US Bankruptcy codes. One of the main goals was to create legal system that would enable to reorganize companies in difficulties and so protect values and jobs. German insolvency law proposes in fact two reorganisation modes. Reorganization according to an insolvency plan and transferred reorganization (asset deals). Especially the transferred reorganization is very popular in practise because of quite fast process and risk and former burden elimination. Twenty years application of this legal regulation proved the insolvency code application in practise. The insolvency code provided many companies second chance. In spite of that, a critical approach is necessary as well as realisation of limits and problems that appear in practise. Two decades experience with companies’ reorganization in Germany could be an inspiration for solving critical situations in Czech companies and for Czech insolvency law as well.